Blog

Těžký život kolotočářů aneb náš život v dodávce

20. Července 2016

Máme za sebou dva týdny na cestách. Dva týdny nebydlení a vznášení se všude možně po anglických městech, parkování mimo centrum všeho, protože jinak bychom se nedoplatili, dojíždění až 20 km denně na skládačkách s 30 kilovou zátěží vinylů a krabic, dva týdny nošení desítek litrů vody, vaření na ulici u auta, umývání nádobí na trávě u chodníku(samozřejmě že máme eko čistící prostředky) a dva týdny různorodých reakcí chodců a běžců, kteří nás denně míjejí. 

Někteří se s námi dají do řeči a když zjistí co děláme, a že v té dodávce žijeme(?!), tak se usmějí, zvednou palec a občas dodají “That’s awsome guys what you two are doing! I’d love to do that, well done!” V ten moment nás to pohladí po naší zmrzlé dušičce a řekneme si, že to za tu každodenní dřinu stojí.

 

„Uvařit si ráno u dodávky kafe není záležitost na 7 minut, jak když máte doma rychlovarnou konvici.“

Máme za sebou ale i těžké chvilky. Uvařit si ráno u dodávky kafe není záležitost na 7 minut, jak když máte doma rychlovarnou konvici. Umýt nádobí je ještě o něco složitější. Člověk si ale zvykne, i na ty podivné pohledy lidí okolo. V Londýně jsme našli free parking zones paradoxně v nejvíce posh čtvrtích, kde si všichni svá porsche parkují za obrovskou bránou přímo u domu a ne na ulici a taky mají své soukromé sekuriťáky. Ti za námi po 3 dnech kempení začali chodit a vyptávat se, co tam chceme. Tak jsme přeparkovali do místa, kde nebyl zase ani jeden dům, jen stromy…a strašná zima. Říkali jsme tomu jeskyně. Do centra to bylo 9 km, dolů se jelo dobře, ale zpátky, v deset večer jsme museli šlapat 4 km do kopce. A že to teda byly stoupáky. Na to nejsme my z rovné Hané trénovaní! Strávili jsme v Londýně 10 dní, prodávali jsme přímo na Trafalgar square mezi buskers a pouličními malíři. Hned nás mezi sebe přijali a každý den jsme se s nimi zdravili a sdíleli zážitky z prodeje. Po 10 dnech už to ale chtělo změnu.

Bristol je příjemné město. Po dvou dnech tu začnete potkávat stejné tváře, všude se tu jezdí na kole, mile jsme sem zapadli. Město má nezaměnitelnou pohodovou atmosféru, kterou částečně tvoří i přístav, kde se můžete v klidu jen tak poflakovat, sedět na molu, pít cider nebo se jít podívat na historickou loď, která byla průlomem v historii loďařského průmyslu – byla totiž vůbec první s nýtovaným železným trupem a s pohonem pomocí lodního šroubu. Určitě stojí za návštěvu. Jinak tu není tu nic extra turisticky významného, což je spíše výhoda. Pro náš prodej moc ne, ale aspoň jsme si tu odpočinuli.

Na Anglii nás zatím nejvíce baví ohleduplní řidiči k cyklistům a nekonečné parky mnohdy na místech, kde by je nikdo nečekal. V Bristolu jsou zelené plochy většinu dne plné lidí, od sedmi od rána tam potkáte běžce, pejskaře, maminky s dětmi nebo skupiny cvičících lidí.

My se teď budeme posouvat na jih do Bournemouth, jednoho z mála bristkých plážových letovisk. Byli jsme tam už loni, tak uvidíme, kam se město turismem posunulo.

Zdravíme všechny do ČR! Zase o sobě dáme brzy vědět. Pro více fotek sledujte náš facebook. Zatím 😉

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *